Narodil se roku 1961 v Opavě.

Otec, nyní již v důchodu, hrál na housle v tehdejším (SOČRu) Symfonickém orchestru Československého rozhlasu.

Matka (+2009) působila jako učitelka a později i jako ředitelka mateřské školy.

Bratr Roman, po otci houslista, hraje v operním orchestru Národního divadla v Praze a v souboru Virtuosi di Praga.

Sestra Helena vystudovala pedagogickou školu a uplatnění našla jako speciální pedagog.

Základní devítiletou školu Konečný absolvoval na Spořilově v Praze 4.

Hudební talent se u něho začal projevovat již v dětství. Od osmi let navštěvoval Lidovou školu umění (dnes ZUŠ) na Spořilově, kde se učil hře na klavír ve třídě Jitky Shabuové.

Kolem jedenáctého roku u něho nastalo období, kdy se ve svém volném čase chtěl věnovat spíše svým zálibám a kamarádům, a nikoliv cvičení hry na klavír. Jeho rodiče však zasáhli a dokázali ho u hry na klavír udržet přes tuto krizi kromě jiných způsobů i fyzickým násilím, za což je jim dodnes velice vděčný. Našel si v hudbě zálibu, objevil její krásu a zatoužil stát se profesionálním hudebníkem.

Ve třinácti letech se začal věnovat také hře na hoboj na hudební škole v Praze 1, Voršilské ulici.

Hodiny hobojové hry bral u Oldřicha Čížka, tehdy už důchodce, vynikajícího hobojisty Symfonického orchestru Československého rozhlasu, který ho pro hoboj dokázal natolik nadchnout, že se o dva roky později rozhodl k přípravě přijímacích zkoušek na Pražskou konzervatoř. Na konzervatoři studoval
u vynikajících pedagogů hobojové hry. Nejprve u profesora Karla Langa, hobojisty Českého nonet a dále též u legendárního profesora Adolfa Kubáta. Ten totiž již jako kmet velmi často ochotně zastupoval Karla Langa, který byl časově hodně zaneprázdněn zahraničními zájezdy Českého noneta.

Od druhého ročníku Konečný studoval v hobojové třídě Františka Xavera Thuriho, cembalisty, varhaníka a skladatele, který si svými skladbami v barokním stylu vysloužil přezdívku „poslední žijící český barokní skladatel“. Na Jaroslava Konečného měl nejen hudební, ale zejména i silný duchovní vliv.

V pátém ročníku studia hry na hoboj na konzervatoři si Konečný přibral ještě druhý hlavní obor – varhany. I v tomto ohledu měl velké štěstí na výborné pedagogy. Varhany studoval u Jiřího Ropka a varhanní improvizaci u Jaroslava Vodrážky. S oběma varhanními pedagogy měl silný přátelský vztah. Profesor Jiří Ropek si krátce před svou smrtí zavolal Konečného tehdy již jako kněze a z jeho rukou přijal svaté svátosti. Profesor Jaroslav Vodrážka se podílel významně na rozvoji duchovní osobnosti Jaroslava Konečného a v pozdější době se stal jeho křestním i biřmovacím kmotrem.

Po ukončení studia hoboje na konzervatoři se Jaroslav Konečný dále věnoval studiu hry na tento nástroj na Akademii múzických umění v Praze. Přitom paralelně pokračoval ve studiu varhan na konzervatoři.
K souběžnému studiu dvou škol potřeboval tehdy mimořádnou výjimku ministra školství.

Na pražské AMU zpočátku studoval u profesora Jiřího Kaniaka, potom u profesora Jiřího Mihule, prvního hobojisty České filharmonie, u kterého též absolvoval.

Svoji hudební kariéru Konečný započal v činoherním orchestru Národního divadla v Praze. Zde působil současně při studiu hoboje na AMU i varhan na konzervatoři. V divadle se setkával s řadou známých herců. V pauze mezi odpoledním a večerním představením hrával barokní sonáty s Josefem Kemrem a
s dirigentem činoherního orchestru a hercem Divadla Járy Cimrmana Pavlem Vondruškou. Josef Kemr hrával generálbas na svou neobyčejnou violu se strunami laděnými v poloze violoncella a Pavel Vondruška klavír.

S Josefem Kemrem se Jaroslav Konečný nadále vídal jako čerstvý konvertita a ministrant v některých pražských kostelech, především v Týnském chrámu a v kostele Svatého Havla kam tento velký český herec chodíval na mši svatou.

V roce 1986 Konečný udělal konkurs na místo I. hobojisty operního orchestru Smetanova divadla (dnes Státní opera Praha).

Už na konzervatoři si Jaroslav Konečný uvědomoval, že se stále více setkává s věřícími lidmi z řad spolužáků i profesorů. Často koncertoval v kostele Všech svatých na Pražském Hradě, kam ho brával František Xaver Thuri, který zde působil jako varhaník. Jaroslav Konečný přečetl také mnoho duchovní literatury, kterou si půjčoval od Jaroslava Vodrážky.

V osmdesátých letech minulého století bylo obtížné sehnat kvalitní duchovní literaturu, neboť u nás nevycházela. Jaroslav Vodrážka však vlastnil mnoho knih ještě z předválečných dob.

V polovině osmdesátých let nastalo pro Jaroslava Konečného období konverze. Objevoval nové duchovní hodnoty, pomalu opouštěl bohémský život úspěšného mladého hudebníka a postupně rozvíjel svou víru v Boha.

Často jezdíval do přírody ke Karlštejnu, kde navštěvoval kostelík svatého Palmácia. Zde se seznámil
s farářem Václavem Malíkem, jež se pro něho stal velkým kněžským vzorem a důležitou osobou v období jeho konverze. Tento, dnes již zesnulý karlštejnský farář, měl na Jaroslava Konečného rozhodující vliv
v hledání jeho životní cesty i na jeho budoucí duchovní povolání. Scházeli se nejen v kostele Svatého Palmácia, ale také na karlštejnské faře, kde spolu hovořili o věcech duchovních. V té době se Jaroslav Konečný začal věnovat varhanní hře při liturgii.

Po absolvování ročního katechumenátu byl Konečný 18. 9. 1988 v kostele svatého Palmácia na Karlštejně pokřtěn. Krátce po svém křtu měl Jaroslav Konečný hezký vztah s dívkou, se kterou plánovali manželství. Současně se ovšem nabízela možnost kněžského povolání, pro které se nakonec po důkladné rozvaze rozhodl.

Během konverze hrál ještě stále první hoboj v operním orchestru tehdejšího Smetanova divadla. Hraní
v orchestru pro něho bylo sice velmi zajímavé, zvláště na místě prvního hobojisty, přesto ale vždy tíhnul
k hudbě komorní, která ho naplňovala mnohem více.

Vedle svého úvazku se tedy věnoval komorní hře v souborech Musica philharmonica pragensis (ve složení: flétna – Vladislav Paulík, hoboj – Jaroslav Konečný, violoncello – +Milan Kantorek, cembalo – Hana Burešová), České dechové kvinteto (flétna – Josef Jelínek, hoboj – Jaroslav Konečný, klarinet – Aleš Němec, lesní roh – Jaroslav Secký, fagot – Pavel Zedník), Rožmberská kapela (historické hudební nástroje – František Pok starší, Libor Žídek, Jana Crkvová, Ivana Pokorná, Jaroslav Konečný) a Quartetto Telemann (flétna – Vladimír Petr, hoboj – Jaroslav Konečný, violoncello – Milan Vlček, kytara – Zdeněk Hrášek).
V posledním jmenovaném souboru používali hráči i renesanční verzi těchto nástrojů: zobcové flétny, violu da gamba, loutnu. Jaroslav Konečný zde hrál také na varhany. Se všemi uvedenými soubory odehrál stovky koncertů doma i v zahraničí a natočil několik CD alb.

V roce 1991 Konečný vstoupil do Teologického konviktu v Litoměřicích, který fungoval jako přípravný rok před vstupem do kněžského semináře. Na radu tehdejšího pražského pomocného biskupa Antonína Lišky nedal v divadle hned výpověď, ale sehnal si za sebe náhradu a vzal si neplacenou dovolenou.

Už po půl roce však odevzdal na správě opery divadelní frak i služební hoboje (měl k dispozici vynikající nástroj od italské firmy Patricola a druhý nástroj nástroj od německé firmy Püchner, který měl tolik rád)
a v roce 1992 ve svých jednatřiceti letech vstoupil do pražského semináře. Kolegové z orchestru
i spoluhráči v komorních souborech se velmi divili jeho rozhodnutí a nemohli jeho jednání pochopit.
V plnosti nechápali jeho rozhodnutí ani rodiče, kteří v této době žili dosud jako nepraktikující katolíci.

Teprve v r. 2004 si rodiče P. Jaroslava Konečného konvalidovali církevní sňatek za asistence svého syna, tehdy již faráře ve farním kostele ve Zruči nad Sázavou.

Současně se vstupem do Arcibiskupského semináře začal Konečný studovat na pražské Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. V semináři se setkal s mnoha bohoslovci dobrými hudebníky,
se kterými se společně s požehnáním představených věnovali duchovní hudbě.

Původně si myslel, že se svým hudebním povoláním zcela skončí, ale od tohoto rozhodnutí upustil na žádost rektora Karla Pilíka, který chtěl, aby Jaroslav Konečný hrál na varhany při liturgii a vedl duchovní hudbu k nejrůznějším příležitostem.

Na žádost představených založil pěvecký sbor pražských bohoslovců, kteří pod jeho vedením pravidelně pořádali koncerty duchovní hudby pro veřejnost, natočili společně CD s názvem Hudba v pražském Arcibiskupském semináři a zasadili se o instalaci píšťalových varhan v seminární kapli Nejsvětějšího srdce Páně.

Během pobytu v semináři se Jaroslav Konečný definitivně ujistil, že se má stát knězem. Z teologických disciplín jej nejvíce zaujala dogmatika. Studium na pražské Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy ukončil v roce 1997.

Po studiu teologie a ukončení přípravy v arcibiskupském semináři v Praze byl Jaroslav Konečný vysvěcen na jáhna a poslán do farnosti Řevnice nedaleko od Prahy. Zde prožil svůj jáhenský rok, který je důležitou součástí cesty ke kněžství. Spolu s knězem Josefem Pecinovským spravovali farnosti Řevnice, Dobřichovice, Všenory, Liteň a Karlštejn, kde byl Konečný před lety pokřtěn.

Po roce jáhenského působení ho roku 1998 pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk vysvětil v pražské katedrále na kněze. Jako kaplan nastoupil do pražské farnosti v Praze 10 – Vršovicích.

Po roce byl přeložen na první samostatné místo do Zruče nad Sázavou, kde od roku 1999 působí jako farář. Současně spravuje kostely v Kácově a Souticích.

Za jeho působení byly v Souticích restaurovány historické varhany, na které natočil své CD album
s názvem Vocelkovy varhany v Souticích.

Od roku 2003 vykonává funkci vikáře vikariátu Vlašim. V rámci vikariátu vyučuje své žáky varhanní hře
a připravuje je k působení při liturgii. Ve své farnosti též vede pěvecký sbor Diphtheria a funerální bratrstvo Pedibus prioribus (Nohama napřed).

Od září 2009 působí jako farář ve Vlašimi.